Utonulá
Tak se mi nepodařilo vstoupit do stejné řeky. Popravdě, jen jsem si smočila kotníčky a místo, abych se do práce vrhla po hlavě, prostě jsem jen vrhla.
Vlastně doslova. Na druhou směnu jsem šla ubrečená a vyblitá z podoby. Teda, po první půlhodině prodávání jsem už byla celkem v pohodě, protože chodili moji zákazníci, moje úžasná zlatíčka a jejich úsměv, když mě viděli za pokladnou, byl k nezaplacení.
Ale stejně, každý nástup na směnu by byl pod obrovským tlakem a na to já už prostě nemám.
Je toho na mě moc.
Tak moc, že jsem se objednala k psychiatrovi.
Už jsem popisovala, kterak jsem ve staré práci dostala na čumák.
A to jsem ještě nevěděla, jak těžká je hůl, kterou jsem bita.
Den, kdy jsem si chtěla nechat napsat neschopenku na nervy (a abych k psychiatrovi došla, musela jsem se narvat Neurolem), jsem se dozvěděla, že nás (všechny zaměstnance pobočky) někdo nějakým omylem odhlásil ze zdravotního a sociálního poněkud předčasně.
Přesněji s koncem minulého roku. No, to můžu na neschopenku zapomenout.
A vzhledem k tomu, že jsme se nedočkali ani slíbených výpovědí, nezbylo nám nic jiného, než začít jednat.
Takže okamžité ukončení PP pro nevyplacenou mzdu. Ale kam to poslat?
Sehnali jsme si adresu na nekomunikujícího likvidátora a výpovědi poslali s dodejkou.
A ejhle, do tří týdnů byla zpět i neporušená obálka. Bydliště likvidátora je i sídlem jeho firmy, ale nikdo ho na adrese nezná...
Z přídavků na děti je superdávka, takže i o tu jsem se pokusila loni zažádat. A že prý si příjmy vyžádají od zaměstnavatele. No, tak to jsem asi taky pohořela. Zaměstnavatel nespolupracuje a když to vezmu kolem a kolem, počítaly by se vlastně ty dlužné výplaty? Ty, co jsem nedostala?
Každopádně, výpovědi jsou platné ode dne vhození oznámení, takže hurá, můžu se aspoň zaregistrovat na pracáku, aby se mi nezvyšoval dluh na zdravotním pojištění.
Ale podporu nedostanu. Nesedí mi ty doby. Mezi odhlášením a výpovědí.
Abych toho náhodou neměla málo, psovi vyrostlo cosi na čele a na zadní noze. A to něco muselo pryč. Šelest na srdíčku a následný ultrazvuk, to už byla jen maličkost.
No, za poslední měsíc nás pes vyšel na nějakých 18 000.
Zub, za jehož opravu jsem zaplatila šest tisíc nevydržel brambůrky.
Ale dneska se škrábu ode dna vzhůru.
Když jsme nepořídili na OSSZ tady u nás, protože podle sídla firmy spadáme pod Kutnou Horu, konečně mi došlo, že likvidátor složil funkci a soud firmě přidělil poručníka. Vyšťourala jsem si ho, vyšťourala jsem i nezbytné kontakty a jupííí, už se něco hýbe.
Bývalému šéfovi jsem poslala nazpět výplatnice, aspoň ty do listopadu, další už nikdo nedostal, aby mi je aspoň orazítkoval a hurá, mohla jsem je vložit k žádosti o superdávku.
A zítra jdu k zubaři.
Pes je po operaci, neskutečně disciplinovaný a nekouše si ani ty stehy, co má na kejtičce a nedrbe ty na čele.
A šeříky kvetou a hrášek pomalu roste a za pár dnů bude hřát sluníčko a pokvetou mi minimálně tři kostace a svět je nádherný a já mám místo Neurolu Atarax.
Jsem na sebe hrdá.
Dostala jsem naloženo a i když jsem padla na kolena, bojuju dál, zvedla jsem se. A nenechám se udupat.
Jo a, mimochodem, prakticky bydlím na staveništi, protože vedle našeho baráku teče potok a most v naší silnici prý potřeboval opravu, takže strategická poloha našeho baráku, jakože to máme všude blízko, už není tak strategická a máme to všude jako za devatero horami, protože ať půjdu kamkoliv, mám to o půl kilometru do kopce dál. Ale naštěstí už mají asfalt rozbitý a nepoužívají sbíječky, protože další otřesy by tenhle barák taky nemusel vydržet. Je to dobrý, prasklinami prst ještě neprostrčím. Ale pastelku místy ano.
Ale zas mě nikdo po večerech nemůže šmírovat v našem přízemním bytě, protože přímo před okny je naskládaný materiál a stojí tu náklaďák, občas střídaný bagrem.
No a z druhé strany vidím z okna přímo na stavbu těch obrovských bytových domů, vidím jak stoupají vzhůru a jsem vděčná za náš zaplivaný dvorek, který mi zajistí aspoň nějakou vzdálenost od nově vznikajících oken a aspoň trošku světla...
Ale držím se. Já se nedám.

Komentáře
Okomentovat