Druhé postřehy

  Vůbec nevím, co já vlastně jsem. Kam se mám zařadit. Tak trošku asi vím, co nejsem. Trošku... Socka. Kdysi dávno, když sousedce zavřeli chlapa do kriminálu a ona brečela, že neuživí děti, utěšovala jsem ji. Vysvětlovala jsem, že buřtguláš je taky plnohodnotné jídlo, že játra s rýží pořídí levně a že bramborové placky mohou být taky luxusní, když je naplní. Tenkrát mi řekla, že takhle ona žít nechce, nechce počítat každou korunu a žít jako socka, jako já. Tak pardon, nemám pocit, že pokud počítám, co kolik stojí a nerozhazuju prachy bezhlavě, že bych byla nějaká socka... Je pravda, že byla doba, kdy jsem nemohla koupit synkovi ani blbý pomeranč, ale vždycky jsme měli střechu nad hlavou a teplou vodu. A žádné dluhy... Tak jakápak socka... Ne ne, to nejsem. Snob. Že jsem snob jsem  se dozvěděla loni. To když jsem v práci vykázala bezdomovce z obchodu. Bylo mi řečeno od paní, co s tím mužem přišla, že jsem neskutečná snobka a že jakmile někdo nemá barák a dvě auta, tak s takovým...

    Jsem očkovaná. Mám tečku. Že mě bolela ruka, to bylo to nejmenší. Trošku teplota, prostě tak, jak to chodí. Co mě naštvalo víc, to byla menstruace. Tedy změna cyklu. K horšímu. Ale co mě naštvalo úplně nejvíc, to je to, že můžu všude. Můžu do hospody, do kina, ke kadeřnici, můžu kam chci. Sama. Holčičky si vzít nemůžu. Teda, ne že bych je chtěla někam brát nebo že bych sama chtěla někam jít, to ani náhodou, ale celý ten koncept mi přijde na hlavu postavený.  Už to, že když jela slečinka na Hubertskou zábavu, musela se testovat. Všechna testovací místa jsou beznadějně obsazená, nemluvě o tom, že neposkytují služby samoplátcům. Nakonec musela ukecávat ochranku, že si udělá test před nimi. Nelíbilo se jim to, ale kývli. Ochranka ale testovaná a ani očkovaná nebyla. Stejně tak obsluha... Tak tomu říkám logika. Já se nechám otestovat, abych nenakazila lidi u vedlejšího stolu, ale všechny nás může nakazit číšník, protože on povinnost testování nemá.  No a s tím očkován...