Co já jsem?
Vůbec nevím, co já vlastně jsem. Kam se mám zařadit. Tak trošku asi vím, co nejsem. Trošku... Socka. Kdysi dávno, když sousedce zavřeli chlapa do kriminálu a ona brečela, že neuživí děti, utěšovala jsem ji. Vysvětlovala jsem, že buřtguláš je taky plnohodnotné jídlo, že játra s rýží pořídí levně a že bramborové placky mohou být taky luxusní, když je naplní. Tenkrát mi řekla, že takhle ona žít nechce, nechce počítat každou korunu a žít jako socka, jako já. Tak pardon, nemám pocit, že pokud počítám, co kolik stojí a nerozhazuju prachy bezhlavě, že bych byla nějaká socka... Je pravda, že byla doba, kdy jsem nemohla koupit synkovi ani blbý pomeranč, ale vždycky jsme měli střechu nad hlavou a teplou vodu. A žádné dluhy... Tak jakápak socka... Ne ne, to nejsem. Snob. Že jsem snob jsem se dozvěděla loni. To když jsem v práci vykázala bezdomovce z obchodu. Bylo mi řečeno od paní, co s tím mužem přišla, že jsem neskutečná snobka a že jakmile někdo nemá barák a dvě auta, tak s takovým...