Druhé postřehy

  Dneska je den, kdy jsem po hodně dlouhé době zapnula počítač. A proč já ho vlastně vypnula? Kdepak detox, kdepak moje oči, nic takového. Jen mi prostě přišlo zvýšení záloh za elektřinu, z důvodu zdražování. A to jsem ještě netušila, že deseti tisícema to nekončí. Neřeknu, kdyby moje společnost zkrachovala, to bych pak i chápala současnou cenu, ale ono ne, oni jen prostě zdražili. Záloha na tenhle měsíc a pak taky všechny následující, se mi vyšplhala na veselých třináct táců.  Z toho vyplývá, že bych si mohla zažádat o příspěvek na bydlení i v případě, že by moje příjmy přesáhly šedesát táců měsíčně. No, dobrej fór.  Ale to je fuk. To zrovna teď neřeším. Teď zrovna řeším mail učitelce, abych jí vysvětlila, že malá smradka v pondělí na lyžák nepojede, protože velká smradka je pozitivní a my jsme v karanténě. Jen tedy nevím, co budem všichni dělat, když puzzle od Vánoc už je dávno složené a malá smradka mi svoje nechce půjčit, protože si je přece chce poskládat sama. Vtip ...

    Jsem očkovaná. Mám tečku. Že mě bolela ruka, to bylo to nejmenší. Trošku teplota, prostě tak, jak to chodí. Co mě naštvalo víc, to byla menstruace. Tedy změna cyklu. K horšímu. Ale co mě naštvalo úplně nejvíc, to je to, že můžu všude. Můžu do hospody, do kina, ke kadeřnici, můžu kam chci. Sama. Holčičky si vzít nemůžu. Teda, ne že bych je chtěla někam brát nebo že bych sama chtěla někam jít, to ani náhodou, ale celý ten koncept mi přijde na hlavu postavený.  Už to, že když jela slečinka na Hubertskou zábavu, musela se testovat. Všechna testovací místa jsou beznadějně obsazená, nemluvě o tom, že neposkytují služby samoplátcům. Nakonec musela ukecávat ochranku, že si udělá test před nimi. Nelíbilo se jim to, ale kývli. Ochranka ale testovaná a ani očkovaná nebyla. Stejně tak obsluha... Tak tomu říkám logika. Já se nechám otestovat, abych nenakazila lidi u vedlejšího stolu, ale všechny nás může nakazit číšník, protože on povinnost testování nemá.  No a s tím očkován...