Světe zboř se...
Baruschka chodí do práce. Jakože fakt, pracuju. A nejen to, já pracuju s radostí, přestože padám únavou. Já pracuju s úsměvem, přestože jsem prodavačka. A pozor, to PŘESTOŽE tam je naprosto právem. Jsme malý krámek na velice rušné třídě. Na střídačku čtyři ženský. Převzít zboží, nacenit, dát do regálů, prodat... Normálka. Dvacet kilo bedna salámu? Není problém. Patnáct beden? Pohoda, holky to odnosí... Asi to jde jinak, hodit na paleťák, nosit po kouskách... Ale sorry, jedem od sedmi od rána jen do šesti odpoledne, musí se to přece hodit do chlaďáků, na hraní s paleťákem není čas. A když si tak kráčíte s dvacetikilovou bednou po krámě a lidi se začnou ptát, jestli máte ty vajíčka z letáku, usmívat se je těžký. Mimochodem, vajíčka z letáku se nám v krámě ani nestačily ohřát a byly pryč. Tři minuty po otvíračce. A my máme poslouchat nespokojený zákazníky ještě celý týden... Ale to je všude. Jak dojde akční zboží, zákazníci se bouří. A je fuk, jak velký je to krám, případně jestli to j