17. září 2017 v 15:24
|
Září... Půlka září za námi...
Jo, je to děs.
Můžu vyjmenovat třeba tisíc důvodů, proč nemít ráda podzim.
Třeba proto, že prší.
Teda, zrovna teď ne, ale než to dopíšu, tak určitě začne.
A náš dvoreček je už po včerejším dešti jen jedna obrovská blátivá louže...
A prádlo už jsem potřetí máchala, protože jsem, já blbka, věřila v babí léto.
A fouká.
Předevčírem jsem z potoka tahala dvě větve, silné jak moje předloktí.
Blbá vrba...
A taky pomalu začíná padat listí.
A moje kytky se tváří fakt odkvetle a vypadají, že chtějí ostříhat.
A na záchodě mi hučí prastarý elektrokotel a elektroměr láme rekordy v otáčení.
A já pořád a pořád peru, protože malá smradka se věčně někde válí a vlhkou špínu z tepláků neoklepu.
No, ona jo, velice nedisciplinovaně na koberci, na obývákovém křesle a sem tam i v posteli...
Ta
postel by mě asi strašně štvala, ale je to synkova postel a přestože
všichni po každé vycházce poctivě otíráme psí tlapičky, synkovi je to
fuk... Ten na to peče, páč pes to přece otře v té posteli, ne?
Proto si synek taky pořídil černá prostěradla.
Tedy, původně to byly nějaké závěsy, ale když to jemu nevadí...
Jenže kdybych tady měla jmenovat ty podzimní hnusy, nebyla bych to já.
A já jsem se rozhodla napsat něco pro Míšu, protože ona si
tady stěžuje...
Podzim je krásnej.
Fakt.
Hele...
A prší, což je nádhera, půda po létě tu vláhu prostě potřebuje a co si budem povídat, vody je žalostně málo.
A to bláto na dvorku...
Jo,
pravidelně v něm nechávám boty, popřípadě mi sem tam ujede noha a já se
do toho bláta naplácnu, ale zas to skoro nebolí, je to jak pád do
peřinky.
A děti se v něm vyřádí. Šťastně kopou cestičky pro potůčky a nehádají se a hlavně nejezdí na těch plasťácích...
A co jsem to ještě...
Jo, to prádlo...
Já ho venku strašně ráda věším, ale taky nerada sbírám.
Většinou
si ně nej vzpomenu večer, kdy už je zase vlhké rosou a já ho fakt
nechci sundavat od doby, co mi v prostěradle seděl pavouk.
Takže fajn, je hnusně a já si můžu pověsit prádlo v koupelně a nikdo nemůže nic namítat.
No a sundám ho až se mi bude chtít, ono nezmokne...
A ty popadaný větve...
Jsou prostě nejlepší na dvorkové táboráky. A že se na ty táboráky fakt těším.
Naštěstí spadly do potoka a ne na nějaké dítě. Musím je vyfotit a ukázat majiteli, třeba nám pak ty vrby nechá ořezat...
A kvetou mi listopadky, moje nejoblíbenější.
A topím...
Na radiátor dávám vlhký hadr, pokapaný pár kapkami vůně do aromalampy.
Voní mi celý byt.
Vlastně zapaluji i tu svíčičku, v šeré kuchyni mi nádherně a tajemně svítí v solné lampě.
A pes spí.
Pořád a pořád spí, protože nesnáší déšť a sotva ho vezmem na dvoreček, už chce zas domů, takže mi odpadají dlouhé procházky.
A i jinak je podzim fajn.
Vážně mám ráda to tajemno.
Do dušiček je ještě daleko a do Vánoc ještě dál, ale už to cítím.
To kouzlo se vždycky vynoří z mlhy, tajemně dýchne a zase zmizí.
Včera jsem zakopla o krabici.
Není to jen tak nějaká krabice.
Je
to bedna, kde mám uložené korpusy na věnce, mám tam stuhy, drátky,
slámu, zápichy na svíčky, pozlacené šišky a ořechy a nějaké ozdobičky.
Asi abych si zas nějakou tu podzimní radost vyrobila...
Začíná nám to tajemné období, plné mlh a svitu svíček.
Období sladkosti a šťávy čerstvě utržených jablíček, období ořechů a vůně tlejícího listí.
Období barev, které se plynule přehoupne do období šedi a pak do bíla...
No
a pak, po bílém období, nastane zase období čerstvé zeleně a po něm
zase žhavé léto, které si budem fakt užívat, protože přesně víme, jaké
to je, když nám chybí.
Takže já se jdu na to příští léto připravit...
Baruško,
OdpovědětVymazatnějak se nemůžu trefit s komentářem, snad je tohle správný místo. Nechceš mi tvrdit, že jsem u Tebe byla před osmi lety? To není možný..a 🤦🏻♀️
Kdepak, listopadková je ta pětiletá vzpomínka. Bylas tady v říjnu 2020. :-) Ale před osmi lety jsem Tě přemlouvala, že podzim je fajn. :-)
Vymazat