Utonulá
Tak se mi nepodařilo vstoupit do stejné řeky . Popravdě, jen jsem si smočila kotníčky a místo, abych se do práce vrhla po hlavě, prostě jsem jen vrhla. Vlastně doslova. Na druhou směnu jsem šla ubrečená a vyblitá z podoby. Teda, po první půlhodině prodávání jsem už byla celkem v pohodě, protože chodili moji zákazníci, moje úžasná zlatíčka a jejich úsměv, když mě viděli za pokladnou, byl k nezaplacení. Ale stejně, každý nástup na směnu by byl pod obrovským tlakem a na to já už prostě nemám. Je toho na mě moc. Tak moc, že jsem se objednala k psychiatrovi. Už jsem popisovala, kterak jsem ve staré práci dostala na čumák. A to jsem ještě nevěděla, jak těžká je hůl, kterou jsem bita. Den, kdy jsem si chtěla nechat napsat neschopenku na nervy (a abych k psychiatrovi došla, musela jsem se narvat Neurolem), jsem se dozvěděla, že nás (všechny zaměstnance pobočky) někdo nějakým omylem odhlásil ze zdravotního a sociálního poněkud předčasně. Př...