Šutrování
Když nevíš kudy kam, pořiď si šutr. Třeba já jsem si pořídila ametyst. Jakože by mě měl uklidňovat. Říkala jsem si, že je maličký. Jako tímhle fakt nikomu hlavu nerozbiju. Ale na to mám v práci dlažební kostku, takže to vlastně nepotřebuju. Teoreticky by měl potlačit tuhle agresivitu, ale to by asi opravdu musel být větší. Ale zas drobek to taky není. Nosím ho v kapse u vesty, protože tepláky mi táhl dolů. Asi funguje. Když naposled přijely šéfky, musela jsem si sice vzít Neurol, ale uklidnila jsem se mnohem rychleji. Pro jistotu jsem si pořídila ještě křišťál na krk. Když jsem ho viděla v košíčku s dalšími kamínky, tak nějak jsem věděla, že ho musím mít. A protože mi mezi kamínky bylo tak dobře, řekla jsem si, že na tom třeba něco bude. Že to nebude jen uklidňující žmoulání něčeho v kapse a že paní možná ví, co potřebuju. Zvlášť, když si můj uklidňující šutr půjčila kolegyně a málem to s ní seklo, když se jí podlomily nohy....