Druhé postřehy

  Kdo by řekl, že snad nejpozitivnější věc tohoto roku bude čerpání jímky před naším barákem...  O většině trablí, co nás letos potkaly už jsem psala.  Výpověď z práce, žádná výplata, tahanice s úřady a tyhle  sračky  věci. Pokud vím, už jsem psala i o letní stavbě mostu, k tomu můžu přidat i zimně-jarní opravu střechy a zničený záhonky (mimochodem, ta střecha teda taky rozhodně není dokonalá).  Samozřejmě jsem psala o mamince.  Ještě jsem nepsala o krachu desetiletého vztahu jedné z mých ratolestí (no, vnoučátka nebudou), ale to proto, že to je čerstvé a vlastně mě to sice může trápit, ale technicky to není můj problém. Ale pokud vím, nepsala jsem o trablích našeho černého zlatíčka.  Náš úžasný, milovaný a milující Drake si na jaře pořídil bradavici na ksicht. Bylo to ošklivý, tak jsme ji nechali odstranit. A ejhle, ukázalo se, že to není jen bradavice a tak jsme Dráčka na chvilku přejmenovali na dRáčka.  Kontrolní sono ale bylo pozitivní v ...

Ještě dva týdny a bude to rok. Rok, kdy jsem po hodně dlouhé době zaměstnaná na hlavní pracovní poměr. Rok, kdy jsem prodavačka. Povolání, které bych si vlastně vůbec nikdy nevybrala. Ale fakt POVOLÁNÍ.  Ano, byla jsem zřejmě povolána. Asi jsem stvořena k tomu, abych stařenkám ukazovala, kde se skrývá ta nejlepší kysaná smetana, abych flirtovala se staříky, abych vtipkovala s muži mého věku a s ženami nepokrytě žertovala na téma "zboží v podprsence". Byla jsem stvořena k tomu, abych po krámě pobíhala s dětmi a dovolila jejich rodičům nerušený nákup.  No dobře, asi jsem byla stvořena i k tomu, abych bdělým zrakem pozorovala tlupy méně přizpůsobivých, co se více méně přizpůsobili kamerovému systému a absolutně se neostýchají krást.  Byla jsem stvořena k tahání dvacetikilových beden, k běhání po schodech, ke stání jedenáct hodin v kuse (kecám, sedám si na záchod, když jdu čurat),  ke stěhování zboží v chlaďácích, až mám modré prsty i k širokému úsměvu za kasou, když vys...

  Kdepak, to není horor, tohle je veselá a hlavně šťastná realita.  Uprostřed sychravého listopadu se na svět vykulilo šest štěňátek. Pět kluků a jedna holčička.     Tohle je hrdá maminka. Moc mladá na štěňátka, sama ještě štěně. A navíc nemocná. Tohle je Drake, naše milovaná kulička. A tohle je Drakeova sestřička. A tenhle modrooký krasavec je jeden z bratříčků.  Na fotkách jsou štěňátka stará tak pět neděl.  My si brali Draka na dvou měsících a ve svém provizorním pelíšku vypadal tak nějak akorát.    Dokonce i do postele se vešel. Úplně se mi zamžil zrak, když ty fotky vidím. Teď už se nějakou dobu do své bedýnky nevejde a z postele ho vyhazuju, jinak bych se tam nevešla já.  Je to naše příšerka. Rozhodně pohodář, který vydrží hodiny odpočívat, ale taky třeštidlo, které se s námi bude honit po dvorku. Nejraději si hraje s "bratrancem" Jupíkem. A skoro stejně rád má i Pandy mojí kamarádky, ale ta je přeci jen o pořádný psí chlup větší....