Strom a já

 

Připadám si jako tenhle strom.
Kořeny obnažené, zranitelné, ale vlastně pevné.
Náruč i srdce mám do široka otevřené pro každého, kdo to potřebuje. Však co si budem povídat, s každým předaným obejmutím také jedno získávám.
Čím jsem starší, tím širší je i náruč.
Tím pevnější kořen.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Žlutomodře

Obrázek
  Ještě loni touto dobou jsem litovala ubohé ženy z Ukrajiny, posílala nadbytečné oblečení, deky a dokonale přeprané plyšáky na ukrajinskou ubytovnu, povzbuzovala slečinku tím, že lepší brigáda, než recepční na ubytovně být nemůže, protože přeci dostává plat a ještě opravdově pomáhá a vlastně celkově jsem byla taková nadšená.  Teď slyším něpanimáju a vidím rudě. Nebo vlastně hůř. Žlutomodře. Když na mě v krámku volala ukrajinka, že jako děvočka, pojď sem a éto smetana? , tak nějak jsem to brala. Jako jo, fakt nemáme cedulky na regálech azbukou. Jenže když zrovna tahle ženská mi ještě po půl roce nerozumí, že to fakt není ke šlehání, ale zakysanka a že do kafe to dobrý nebude, jímá mě vztek. Žlutomodrý vztek. Jak je možný, že já jí rozumím, tady, doma, ve své zemi její řeč a ona není schopná se naučit ani pitomý děkuju? Takových mi tam chodí asi patnáct. V různém věku. Nechtějí se učit a nebudou se učit. Ale rozhodně očekávají, že já jim porozumím a ještě poradím. Jednu z nich...
Další informace

Srbové

Obrázek
  Vůbec nevím, jak jsem mohla zapomenout zaznamenat jednu důležitou změnu v mém životě.  Změnu poměrně zásadní. Já mám totiž tak nějak novou rodinu.  Kdepak, žádný mimino, žádný nový můj drahý, ani náhodou. Tohle je asi ještě lepší. Teda, skvělý je, že je to pořád můj stejný drahý a jako bonus ta rodina. Srbové. Jako vážně. Přistěhovali se skoro před dvěma lety a první věta, když se objevili na dvorečku byla: "my nejsme Ukrajinci". A  to přesně takovou tou až skoro ukrajinskou češtinou.  Droboučká mamča po čyřicítce, veliký taťka o pár let mladší a mimino.  Jsou úžasní. Mimino už za tu dobu není mimino, ale úžasný raubíř, který nechce mluvit, možná proto, že se nemůže rozhodnout, jakým jazykem začít. Mamča je pořád droboučká a čím dál unavenější, protože aby tady mohli zůstat, potřebují prachy a tak pracuje, prcek neprcek. Taťka ještě vyrostl, ale jen okolo bříška a strašně se vzteká, protože má vyhřezlou plotýnku a nemůže do práce. Sedí doma a nudí se. No,...
Další informace

Už to začíná

Obrázek
  Zimní dny jsou za námi, jaro na cestě, možná už se chystá klepat na dveře a já nemám stání.  Otravuji celou rodinu a o víkendu se chystám na sousedy. A jestli si někdo myslí, že potřebuju pomoct na zahrádce, tak ani náhodou. Zahrádka počká. Plevel vyroste, bude líp vidět a taky se bude líp vytrhávat. Jo, možná by ibišky snesly trochu jarního řezu, ale když to tohle jaro nevyjde, oni přežijí.  Já se totiž chystám na dvorku napnout síť a porazit někoho v badmintonu. No, nebo ve dvorečkové verzi. Síť jsme loni napnuli mezi kůlnu a trámek od staré patrové postele, upevněný v ještě starší rezervě dědečkovy volhy. Bílá mašle, tažená skrz stanové kolík nám dělá čáry a hřiště je přesně tak velké, jak nám sousedovo auto dovolí...  Mám pocit, že máme i nějaká pravidla, ale základ je prostě dostat košíček přes síť, do "hřiště" a na druhé straně samozřejmě odpálit. Hrajem s dětmi, takže máme výhodu druhého pokusu na podání a když se svítivě žlutý kus plastu odrazí od kteréhoko...
Další informace