Druhé postřehy

    Já samozřejmě vím, že se v tomhle roce událo i hodně krásných věcí, ale momentálně asi nejsem v rozpoložení si nějakou z nich vybavit.  Rok začal likvidací prodejny, kde jsem pracovala. A pak uzavřením. Tahle část mého života se ještě neuzavřela a já se stále ještě potýkám s úředním šimlem .  Kupec, který měl koupit naši úžasnou chaloupku, couvl. Takže byt, který si naši v lednu pronajali a za který platili devatenáct tisíc, zůstal opuštěný. Stejně tak i garsonka za šest v pečovateláku, kterou přiklepli v únoru mojí unavené mamince, tvrdící, že se starým, hluchým dědkem žít nebude. Když se barák neprodá, stěhovat se nebudou.  Ovšem do toho si maminka ještě třikrát vykloubila už dvakrát vykloubenou kyčel, jednou málem vykrvácela z konečníku, natrhla si lýtkový sval a reálně trávila víc času po nemocnicích, než doma, ať je to kdekoliv.  Asi v srpnu naši přišli na to, že byt pro tátu z důchodů neutáhnou, takže zrovna teď tam běží výpovědní lhůta, aniž by v...

  Tohle je o tom, kterak mě a mé kolegy dostává bývalý zaměstnavatel, ruku v ruce se systémem, do dluhové pasti. Já blbá šla po x letech do práce. No, po XX letech, přesněji.  Sousedka přišla s tím že k nim do krámu berou a já nastoupila. Po čase nastoupila i naše slečinka.  Pak nás šéf prodal .  Po čase se přidali další dva zaměstnanci a tím pádem nás je teď v průšvihu pět.  Firma šla do likvidace, ale což, jede se dál, jen místo jednatele je najednou zodpovědný likvidátor.  My na pobočce ani netušili, že  nějaký likvidátor existuje a šup, už ho vystřídal jiný. A pořídil si mrtvici, z čehož jasně plyne, žo toho moc nezlikvidoval, že jo.  Pak holky z jiné pobočky (zrušené v srpnu) podaly návrh na insolvenci.  No a pak už to bylo v pytli.  Tohle všechno šlo mimo nás, my jsme vlastně měli jen střípky informací z doslechu, něco vyklouzlo šéfovi, něco utrousil řidič...  Vedení nám stále hlásilo, že pro nás se nic nemění, budem prostě ch...