Když vysvitne sluníčko
Jako jo, pořád je ouvej, ale co si budem, člověk se nemůže furt škaredit a já už vůbec. Takže otvírám oči, beru do ruky telefon a ty zázraky kolem si sebe si dokumentuju aspoň do telefonu, jakože až mi zas bude bídně, ať se mám k čemu vrátit. Třeba tohle, že jo... To si tak sedím vyklepaná zimou u táty (dříve u našich) před barákem a na nebi takováhle podívaná. To si úsměv zaslouží. Nebo tohle... To byl mejdan na počest plnoletin mé nejmladší, v okně něco, co měl být projektor hvězdné oblohy, ale přišlo to z Číny, takže to moc zázraků neslibuje, ale v kombinaci s kouřem z ohniště najednou šup a zázrak je tady. A dvojitá duha pod dalším nevýrazným obloukem. Takový světlý bod nad nevítanou stavbou v sousedství. A čarodějnice, kterou jsem potkala cestou od zubaře. Jen si tak v klidu visela na lavičce, pro potěchu těch, co měli cestu okolo. No, už tam nevisí, přeci jen, jsme v Čechách, takže už ji pravděpodobně někdo ukradl. No, jak si to tak po so...