Šutrování

 

Když nevíš kudy kam, pořiď si šutr. 

Třeba já jsem si pořídila ametyst. Jakože by mě měl uklidňovat. 
Říkala jsem si, že je maličký. Jako tímhle fakt nikomu hlavu nerozbiju. Ale na to mám v práci dlažební kostku, takže to vlastně nepotřebuju. 
Teoreticky by měl potlačit tuhle agresivitu, ale to by asi opravdu musel být větší. 
Ale zas drobek to taky není. 
Nosím ho v kapse u vesty, protože tepláky mi táhl dolů. 

Asi funguje. 
Když naposled přijely šéfky, musela jsem si sice vzít Neurol, ale uklidnila jsem se mnohem rychleji. 

Pro jistotu jsem si pořídila ještě křišťál na krk. Když jsem ho viděla v košíčku s dalšími kamínky, tak nějak jsem věděla, že ho musím mít. 

A protože mi mezi kamínky bylo tak dobře, řekla jsem si, že na tom třeba něco bude. Že to nebude jen uklidňující žmoulání něčeho v kapse a že paní možná ví, co potřebuju. Zvlášť, když si můj uklidňující šutr půjčila kolegyně a málem to s ní seklo, když se jí podlomily nohy.  

Koupila jsem si i kyvadlo s křišťálkem. 
A že prý si mám zkusit, jestli se mnou bude chtít pracovat. 
Musela jsem se ho ptát, jak kýve ANO a jak kýve NE. A pak se ptát, jestli ho teda smím používat, jestli se budu taky já líbit jemu. 

Jako že mi kyvadlo kopíruje tvar předmětu pod ním, to jsem věděla, ale že umí i odpovídat na otázky?

Umí. 

Ta křišťálová mrška, podpořená energetickou spirálou (říkala paní, já viděla šutr v drátku) dokáže odpovídat i na věci, o kterých já osobně nemám ani tušení. 
Paní byla trošku udivená, když viděla, jak rychle jsem se s kyvadlem dohodla. Prý ještě neviděla, že by nějaké kyvadlo na někoho reagovalo tak rychle. A že ona by to teda měla vědět. U nich s tím pracuje už třetí generace. 

Takže poslední dny si čtu o očistě a nabíjení šutrů, rodinu otravuju, protože chci, aby nám (mě a kyvadlu) dávali otázky, na které já nemůžu znát odpověď a sousedovic prckovi vysvětluju, že to, co mám na krku, je šutr a ne voda. 

A vlastně mi je celkem dobře. 

Což je fajn, ne?