Co já jsem?

 

Vůbec nevím, co já vlastně jsem. Kam se mám zařadit.
Tak trošku asi vím, co nejsem. Trošku...

Socka.

Kdysi dávno, když sousedce zavřeli chlapa do kriminálu a ona brečela, že neuživí děti, utěšovala jsem ji.
Vysvětlovala jsem, že buřtguláš je taky plnohodnotné jídlo, že játra s rýží pořídí levně a že bramborové placky mohou být taky luxusní, když je naplní.
Tenkrát mi řekla, že takhle ona žít nechce, nechce počítat každou korunu a žít jako socka, jako já.
Tak pardon, nemám pocit, že pokud počítám, co kolik stojí a nerozhazuju prachy bezhlavě, že bych byla nějaká socka...
Je pravda, že byla doba, kdy jsem nemohla koupit synkovi ani blbý pomeranč, ale vždycky jsme měli střechu nad hlavou a teplou vodu.
A žádné dluhy...
Tak jakápak socka... Ne ne, to nejsem.

Snob.

Že jsem snob jsem  se dozvěděla loni. To když jsem v práci vykázala bezdomovce z obchodu.
Bylo mi řečeno od paní, co s tím mužem přišla, že jsem neskutečná snobka a že jakmile někdo nemá barák a dvě auta, tak s takovým člověkem jednám s nosem nahoru.
Prosím? Já a snob?
Tak na vysvětlenou, tenhle bezďák má kalhoty posrané až na paty a pokaždé, když se objeví v krámě, já musím dezinfikovat celou prodejnu...
On totiž není bezďák jako bezďák... Jeden chodí okolo v pondělí ráno, když si dáváme kafe. Vždycky slušně pozdraví a ano, prohledává popelnice, které se v pondělí vyváží, takže stojí v ulici. Nedělá nepořádek, není sprostý a nežebrá. A když mu donesu flašku limonády a sušenku, je dojatý a vděčný. Ale rozhodně to neočekává každé pondělí.
Ale je to jen jeden z mnoha, které potkávám. Od ostatních jsem nazývána všemi možnými nadávkami, kde dámské přirození v mnoha různých podobách vede. A to jen proto, že jim nechci dovolit spát přede dveřmi, kálet před obchod nebo krást...

Rasista.

No jo, no, tak jsem ty cikánky v krámě normálně hlídala. Ano, chodila jsem za nimi a pozorovala jsem je opravdu podezíravě. A ony nemohly krást. A že teda normálně kradou.
To zas bylo nadávek... A mezi nimi tedy i "zkurvená rasistka".
Ale sorry, já teda nejsem přesvědčená, že bych jednala na základě barvy pleti, nadřazenosti z barvy vyplývající, či podobně. Jenom jsem reagovala na zkušenosti minulé...
Co si budem, těch tmavších chodí do krámu dobrá čtvrtina zákazníků a nemáme spolu žádný problém. Úplně nejvíc jsou holky od Technických služeb, s těmi je vždycky prča.
Vždyť jsem v cikánské ulici vyrostla, žiju s nimi celý život. Takže ne, rasisttka taky nejsem. 

Xenofob. 

Jo, tak to taky nejsem. Ano, vadí mi někteří Ukrajinci, ale když jim ve středu ráno řeknu, že pardón, ale pětilitrem ráno v půl osmé platit nemůžou a oni to ve čtvrtek zkusí znovu, málokdo se mi diví...
Vadí mi blýskající zlaté zuby, gelové nehty, přifouknuté rty, značkové hadry, slovo "něpanimaju" a arogance u lidí, kteří velmi hlasitě prohlašují, že oni jsou chudáci, přišli sem, aby utekli před válkou a my jim máme pomáhat.
Ráda pomůžu někomu, kdo nemá nic, ale čím můžu já přispět člověku, který před krámem nastoupí do luxusního mercedesu?
A těch k nám chodí většina.
Jo, chodí i stařenky, milé, skromné a hrdě mi vyprávějící, jak jejich dcera má spoustu peněz a tak si jí mohla přivézt sem, ale chudák sousedka, ta tam musela zůstat, protože její syn tolik peněz nemá, takže v Čechách pracuje, aby mohl chudince mamince poslat aspoň něco. 

Homofob. 

Tak ale to je vůbec nefér.
To je tak, moji sourozenci jsou single a můj muž má dva bratry. A já mám jednu švagrovou a tři švagry. Jo, je to tak. Jeden z bratrů je tedy hetero a ten druhý ne. A co? Jsou to úžasní kluci a já je neskutečně miluju. Všechny tři. Vlastně čtyři, toho mýho nemůžu vynechat, že?
Taky jsem kdysi měla jednoho homosexuála jako nejlepší kámošku, ale jeho rodiče jeho orientaci nepobrali a on se s tím nedokázal srovnat.
Do krámu nám chodí takhle dva páry. Ten jeden pár je v pohodě, jsou to fajn kluci, jeden světlý, jakože úplně, bledá pleť, blond vlasy, ten druhý je tmavší. Typický Rom. A dohromady jsou prostě nádherní...
Druhý pár je taky výstavní. Výstavní párek zlodějíčků. Vodí se za ruce, olizují se a člověk má potřebu odvrátit zrak, protože jim prostě nechce lézt do intimní chvilky. No a v intimní chvilce mizí sušenka v kapse nebo maso pod bundou.
A protože na ně káravě koukám, když se začnou slintat, tak jsem homofob...

Tak co tedy jsem?

Nevadí mi lidi, naopak, já mám lidi ráda, bez ohledu na barvu pleti, vyznání, orientaci, sociální poměry... 

Ale vadí mi zloději, agresivní lidé, opilci a vůbec lidi, co se nedokáží přizpůsobit životu v kulturní lidské společnosti.
Má tahle takřka nenávist nějaký název?
Trpím zlodějofóbií?
Píčofóbií? Protože když mě takhle někdo nazve, tak já vidím rudě, neznám se a křičím...