Na dobré cestě
Ty soboty... Dny klidnější. Třeba tu předminulou jsem šla do práce s tím, že úklid sněhu probudil svaly, o kterých jsem ani nevěděla. Možná nejen úklid, ale i cesta do práce, přeci jen, moje tělo si odvyklo chodit ve sněhu a určitě jsem musela zapojit svoje svalový skupiny malinko jinak. Protože jaký jiný důvod by byl pro úplně netypickou bolest zad? Takže jeden Brufen a ono to půjde. A šlo. Odmakala jsem si sobotní dopoledne a cestou domů jsme s tou mojí slečinkou ještě prošly po krámech v honbě za vánočními dárky. Domů jsme došly bez dárků, ale už zase s bolestí. A větší a větší a druhý Brufen už nepomohl. Chtěla jsem si jít lehnout, ale ono to nešlo. Takže místo postele mě čekala cesta na pohotovost. Ve čtyři odpoledne. Původně jsem si naivně myslela, že využiju MHD, protože pěšky bych to fakt nedala, ale nakonec mi malá smradka volala taxi a navíc mi ještě udělala doprovod. A kázání. Zakázala mi usmívat se. Že prý pak nejsem věrohodný pacient. A asi měla pravdu, protože paní d...